SVĚT NEVŠEDNÍ REALITY

Probudila se. Do očí ji zasáhlo prudké světlo. Okamžitě oči zavřela po chvíli se odvážila je znovu otevřít a začala mžourat po místnosti.
Byla celá obalená měkkou bílou hmotou, která tlumí náraz, když si chcete nějak ublížit.
Byla snad v blázinci? Ne, nepřichází v úvahu. Co asi mohla udělat za šílenost.....
Pak ji zrak padl do jednoho z koutů. Seděl tam mladík, asi stejně starý jako ona a byl schoulený do klubíčka. Hodnou chvíli si ho prohlížela než přišla konečně na to kdo to je. Pokusila se postavit, ale nohy ji neunesly a tak se přidržovala lůžka.
,,Rakaso?" zeptala se nejistě. Mladík vzhlédl a usmál se. Ale něco na něm nesedělo.
,,Konečně jsi vzhůru" zaradoval se. 
Dívka se neudržela, přeběhla celou místnost a přivinula se k mladíkovi. Rakasa ji k sobě něžně přitáhl a ovinul svoje paže kolem jejích boků. Dívka se ho držela jako klíště, nechtěla ho pustit, ale pak se jí do mysli vedrala otázka.:
,,Kde to jsme?" 
,,Nevím, přivezli nás sem včera večer kolem půlnoci. Říkali že se nám nic nestane když nebudeme klást odpor. Přišli sem před hodinou a dali mi nějakou injekci, myslím si že to stejné udělají i tobě." Dívka se od něj odtáhla.
,,Kdo sem sakra došel?" 
,,Nějací doktoři v bílých pláštích a už se mě neptej Mirtis, vím úplně stejné houby jako ty." utrhl se na ni Rakasa.
,,Promiň." špitla Mirtis a sklonila hlavu, Dlouhé havraní vlasy jí zaclonily tvář. Rakasa ji dlouhými prsty chytil za bradu a zvadl jí hlavu, aby se mohl podívat do jejích krásných pomněnkových očí. Skoro se v nich utápěl, nedokázal od nich odtrhnou zrak. Pohladil Mirtis po tváři. Měl silné nutkání ji políbit.
Dveře od pokoje se rozlétly a vešel muž zahalený v bílém plášti. Rakasa jednal instinktivně. Odstrčil Mirtis od sebe a postavil se před ni jako ochranný štít.
Doktor se usmál, ale byl to chladný úsměv.
Panebože, co s námi chce dělat... prolétlo Mirtis hlavou. Srdce jí bilo na poplach. Tato situace se jí vůbec nelíbila.Přitiskla se ještě víc ke zdi.
,,Neboj se dostane se na oba." prohlásil doktor chladně a nepřestal se dívat na Rakasu. Z kapsy vytáhl injekci s načernalou tekutinou a vrazil ji Rakasovi nečekaně do ramene. Mladík zaúpěl a snažil se injekci vytáhnout z masa, ale muž ji držel pevně a začal stlačovat píst. Rakasa vykřikl a svezla se na kolena. Křečovitě si tiskl rameno a zatínal zuby, přes které se na povrch dralo tiché a bolestné kvílení.
Mirtis ztuhla. Začala hledat únikový východ a našla ho. Ten blbec nechal otevřené dveře. V duchu se pousmála a vyrazila co nejrychleji ke dveřím. Proletěla jimi jako střela. Bezhlavě se řítila chodbou. Nevnímala svět kolem sebe a to se jí vymstilo. Vrazila do tlustého a k tomu ještě plešatého doktora, jenž vycházel ze dveří. Upadla na zem, ale i tak se snažila co nejrychleji zvednout na nohy. Doktor byl rychlejší než ona, chytil ji za ruku a nepříjemně ji jí zkroutil za zády a začal ji strkat zpátky do cely.
Sakra!!
Tam na ni čekal ten blbec s nachytanou injekcí. Vyhrnul jí rukáv mikiny a surově jí vrazil jehlu do ruky a vtlačil tekutinu do jejího těla. Strašně to bolelo, ne to jak ji bodnul, ale jaj se jí tekutina dostávala do těla. 
Oba ji pustili a ona se zhroutila na zem. Vůbec se nedivila že Rakasa tak křičel, bolest se postupně stupňovala. Natáhla ruku a snažila se dosáhnou na Rakasovu ruku, ale byl moc daleko. 
Svět kolem ní začal černat.
Ne ještě ne. Problesklo jí hlavou, ale už bylo pozdě.
Tak takové je umřít. 
Ale ještě než si cokoli jiného dokázala uvědomit upadla do tmy. Probudila se. Do očí ji zasáhlo prudké světlo. Okamžitě oči zavřela po chvíli se odvážila je znovu otevřít a začala mžourat po místnosti.
Byla celá obalená měkkou bílou hmotou, která tlumí náraz, když si chcete nějak ublížit.
Byla snad v blázinci? Ne, nepřichází v úvahu. Co asi mohla udělat za šílenost.....
Pak ji zrak padl do jednoho z koutů. Seděl tam mladík, asi stejně starý jako ona a byl schoulený do klubíčka. Hodnou chvíli si ho prohlížela než přišla konečně na to kdo to je. Pokusila se postavit, ale nohy ji neunesly a tak se přidržovala lůžka.
,,Rakaso?" zeptala se nejistě. Mladík vzhlédl a usmál se. Ale něco na něm nesedělo.
,,Konečně si vzhůru" zaradoval se. 
Dívka se neudržela, přeběhla celou místnost a přivinula se k mladíkovi. Rakasa ji k sobě něžně přitáhl a ovinul svoje paže kolem jejích boků. Dívka se ho držela jako klíště, nechtěla ho pustit, ale pak se jí do mysli vedrala otázka.:
,,Kde to jsme?" 
,,Nevím, přivezli nás sem včera večer kolem půlnoci. Říkali že se nám nic nestane když nebudeme klást odpor. Přišli sem před hodinou a dali mi nějakou injekci, myslím si že to stejné udělají i tobě." Dívka se od něj odtáhla.
,,Kdo sem sakra došel?" 
,,Nějací doktoři v bílých pláštích a už se mě neptej Mirtis, vím úplně stejné houby jako ty." utrhl se na ni Rakasa.
,,Promiň." špitla Mirtis a sklonila hlavu, Dlouhé havraní vlasy jí zaclonily tvář. Rakasa ji dlouhými prsty chytil za bradu a zvadl jí hlavu, aby se mohl podívat do jejích krásných pomněnkových očí. Skoro se v nich utápěl, nedokázal od nich odtrhnou zrak. Pohladil Mirtis po tváři. Měl silné nutkání ji políbit.
Dveře od pokoje se rozlétly a vešel muž zahalený v bílém plášti. Rakasa jednal instinktivně. Odstrčil Mirtis od sebe a postavil se před ni jako ochranný štít.
Doktor se usmál, ale byl to chladný úsměv.
Panebože, co s námi chce dělat... prolétlo Mirtis hlavou. Srdce jí bilo na poplach. Tato situace se jí vůbec nelíbila.Přitiskla se ještě víc ke zdi.
,,Neboj se dostane se na oba." prohlásil doktor chladně a nepřestal se dívat na Rakasu. Z kapsy vytáhl injekci s načernalou tekutinou a vrazil ji Rakasovi nečekaně do ramene. Mladík zaúpěl a snažil se injekci vytáhnout z masa, ale muž ji držel pevně a začal stlačovat píst. Rakasa vykřikl a svezla se na kolena. Křečovitě si tiskl rameno a zatínal zuby, přes které se na povrch dralo tiché a bolestné kvílení.
Mirtis ztuhla. Začala hledat únikový východ a našla ho. Ten blbec nechal otevřené dveře. V duchu se pousmála a vyrazila co nejrychleji ke dveřím. Proletěla jimi jako střela. Bezhlavě se řítila chodbou. Nevnímala svět kolem sebe a to se jí vymstilo. Vrazila do tlustého a k tomu ještě plešatého doktora, jenž vycházel ze dveří. Upadla na zem, ale i tak se snažila co nejrychleji zvednout na nohy. Doktor byl rychlejší než ona, chytil ji za ruku a nepříjemně ji jí zkroutil za zády a začal ji strkat zpátky do cely.
Sakra!!
Tam na ni čekal ten blbec s nachytanou injekcí. Vyhrnul jí rukáv mikiny a surově jí vrazil jehlu do ruky a vtlačil tekutinu do jejího těla. Strašně to bolelo, ne to jak ji bodnul, ale jaj se jí tekutina dostávala do těla. 
Oba ji pustili a ona se zhroutila na zem. Vůbec se nedivila že Rakasa tak křičel, bolest se postupně stupňovala. Natáhla ruku a snažila se dosáhnou na Rakasovu ruku, ale byl moc daleko. 
Svět kolem ní začal černat.
Ne ještě ne. Problesklo jí hlavou, ale už bylo pozdě.
Tak takové je umřít. 
Ale ještě než si cokoli jiného dokázala uvědomit upadla do tmy.